Bertíkova pivní hlídka

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

 (No. 11., Vánočně-Novoroční, původně z 21. 12. - ovšem žádný mayský end nenastává, tudíž až z 31. 12. LP 2012 24:00)

Pivní moudrost a recept: Tentokráte začněme recepisem na špekové špecle s pivním sýrem. Šéfkuchař pražského hotelu Corinthia Roman Dolejš návod sepsal speciálně, a výhradně, pro čtenáře časopisu Pivo, Bier & Ale. Co je třeba? 400 g  hladké mouky, 275 ml vody, 4 vejce, sůl, muškátový květ na dochucení, 2 cibule, 2 lžíce mouky, 2 lžíce oleje na restování (lze i sádlo), 200 g anglické slaniny, 1 lžíce sádla, 200 g pivního sýra, lžíce nasekané petrželky. Mouku řádně smícháme s vodou. Poté za již mírného míchání přidáme vejce a koření podle chuti. V širokém hrnci přivedeme vodu k varu a osolíme. Přes síto na špecle či halušky (nebo přes jakékoli hrubé síto s dírkami velkými kolem 1 cm) propasírujeme těsto do vroucí vody. Nemáme-li síto, dáme těsto na prkénko a nožem kousek po kousku odkrajujeme přímo do vroucí vody. Uvařené špecle vyjmeme a vložíme do ledové vody, abychom zastavili var. Zatímco se špecle vaří, oloupeme jednu cibuli a nakrájíme na tenounké plátky. Ty rozdělíme na kroužky, lehce osolíme, obalíme v mouce a osmažíme v předehřátém oleji dozlatova. Anglickou slaninu nakrájíme na malé kousíčky. Druhou cibuli oloupeme a též ji nakrájíme na malé kostičky. V pánvičce na sádle nejprve orestujeme slaninu, poté přidáme najemno nakrájenou cibuli a restujeme dozlatova. Přihodíme špecle a lehce promícháme. Pivní sýr předem vychladíme (lze ho strčit i na chvíli do mrazáku), aby ztuhl a lépe se krájel. Následně sýr nakrájíme na kousky a přidáme do pánve společně se vším ostatním. Pokrm v pánvi za občasného promíchání náležitě spojíme. Špecle na talíři posypeme cibulovými kroužky a petrželkou. A moudrosti měsíce? Jsou to už druhé Vánoce bez Bertíka. Bertíka nikým a ničím nenahradíš. „Kdo nemá rád Zvířátka, nemá rád lidi ...“ (www.zviratka.eu). A samozřejmě, že taktéž i: „Kdo nemá rád zvířátka, nemá rád lidi ...“. Ovšem na druhé straně, jak moudře  pravil důstojník ČSLA s. por. Hamáček: „Lidí je jako sr...“. Bonusově přidejme další moudrost. Sice nikoli přímo pivní, zato přesnou: „Když do pekla - tak na rychlým koni!“. 

Černá Hora (BPH I.): Žižkovsko-černohorské Královo Království (www.kralovstvi.com) od 1. prosince chvíli točí též šestnáctistupňový Čertovský speciál. Od Ježka, z Jihlavy. Královské vepřové hody      11. prosince zality však Páterem 11° nefiltrovaným. Malý speciál jen na košt. Jednou za rok postačí. Pivovary se i letos předhánějí, aby konzumentům před svátky nabídly cosi onačejšího. Třebas Speciál Holba Šerák. Polotmavý, dochmelovaný, aromatický (leč nikoli moc hořký). Pouze dvakrát do roka (na Vánoce a Velikonoce) je stáčen Sváteční ležák Krakonoš. Čtrnáctka. Slavnostní vánoční čtrnáctku si lze užít taktéž z přerovského pivovaru. Zubr Maxim je distribuován ve verzi filtrované i nefiltrované. Silou alc 7,1 % disponuje Vánoční speciál 16 % z Měšťanského pivovaru Strakonice. Pivovar ve Velkém Březně přichystal Adventní speciál 14°. Zdůrazňováno je použití domácích ingrediencí. Opomenout nemožno již klasiku ze Strahova. Vánoční Sv. Norbert. Polotmavá nefiltrovaná devatenáctka.       

Svijany (BPH II.): Štamlokál U (bejvalejch) vyndanejch, Krásova 13°, prosperuje. Danke bohu! Trio Grétka & Michal & Jirka si vedou relativně uspokojivě. Aj, keď ... A k ránu  v undergroundu nezřídka bývá hustěji i veseleji (Zdravíme Velkého Vezíra. Pachatelé se vracejí (nejen) na místo činu). Na čepu svijanské trio Máz & Qéčko & Kněžna celkem vkusně i vhodně doplnil Konrad 10°. Celkem se i uchytil, a to na úkor Máze (nepřekvapivě). Kolem Mikuláše doputovaly dva soudky speciálu. Konrad Svatopavelské. Polotmavá šestnáctka. Ujde. S nádechem karamelu. Na první ochutnání skrytá síla patrná příliš není. Ovšem bude zákeřná. A je. Pivnice U sadu (http://www.usadu.cz) celý prosinec šenkuje, vedle další široké i docela zajímavé nabídky, luxusní Únětickou 12° (Právě hořká dvanáctka vyléčila Jezevcův ledvinový šutr. Tedy šutříček. Děkujeme!). Naraženy další várky stále blížeji neodtajněného pivka vařeného speciálně pro Sad. Nefiltrované dochmelované jedenáctky. Pořád běží soutěž o nejpřiléhavější název. V půli prosince byl vedením podniku favorizován Žižkovský Kulaťák 11°. Uvidíme. Do hlavního sálu se navrátily fortelné lavice a opravené stolky. S vyraženým sadovským logem. Praktické, pěkné, útulné. I tepleji je tady letos. Jen kdyby přibyla trocha světla ... (aneb „Budiž světlo“). Číst je tady notně nesnadné i za dne. Asi nutno nosit vlastní čelovku. Prosincovým víkendovým specialitám vévodí steaky. Jednoznačně. Zima si žádá bytelné maso. Nejprve více než slušné flank steaky na hrubozrnné soli, servírované na horké pánvi. Ovšem prodloužený víkend od 13. 12. přináší  ještě větší luxus. T-bone steak (plátek hovězí roštěné s kostí a se svíčkovou - kost je velice důležitá!) s bylinkovým máslem. Opět na pánvi, s česnekovou bagetou. Steak se stává jedním z vážnějších adeptů alespoň na jídlo měsíce. Nicméně česneková pasta na bagetě, a vlastně i na mase samotném, hodnocení o nemalou píď sráží. K tomu, jak jinak, výtečné únětické a (nejen) žaludek jen zpívá. K mání jsou taktéž medajle z candáta na cibulovém másle či grilovaný steak maminha s tournedos omáčkou. Na čas vánoční přichystali sadovští menu ala LP 1929: rybí polévka, sypaná chlebovými krutóny; opečená vinná klobása na grilu, šťouchané brambory s cibulkou a slaninou; smažený kapr, bramborový salát, citrón; losos na grilu, grilovaná paprika a rajče, petrželkové brambory, citrón, bylinkové máslo (jedl se tehdy vůbec losos?); králík na česneku s čerstvým tymiánem, listový špenát, bramborové knedlíky; staročeský houbový kuba, slaninový hřebínek, smažená cibulka a vánoční kaštany pečené s koňakem. V Silvestrovském a Novoročním menu nemůže absentovat čočka (se šunkou od kosti, okurkou, volským okem a smaženou cibulkou), ani jehněčí kýta na česneku (s listovým špenátem a bramborovými knedlíky). Nechybí ani česnečka, kachní játra po anglicku a rostbíf. Se zelenými fazolkami a řapíkatým celerem. V doprovodu brambor upečených v alobalu s česnekovým dresinkem. I když na Silvestra předpolednem na stůl doputovala pouze polední skromnější verze rostbífu s americkým bramborem a tatarkou, tak i tak docela (dost) bodla. Kompletní pokrm byl ještě nejméně o půl levelu výše. P.S. Co znamená informace, která před časem prolétla některými médii - a sice, že Pivovar Svijany se přestěhoval na Kypr? Doufejme a věřme, že nic (moc).

Budvar (BPH VI.): Sice pořád státní, leč jinak oj, oj. V Praze už letos kroužkovaný ležák zkoušet nebudeme. Marnost nad marnost. Ovšem proměnlivou kvalitu kroužku zaznamenává též jihočeský externí spolupracovník BPH. Pravidelně navštěvuje a bedlivě testuje budějické a táborské osvěžovny, včetně legendárních Masných krámů. A i v této skorosvatyni nikoli ojediněle zaznamenává od léta nepřehlédnutelné výkyvy. Ondyno kroužek dobrý, skoro jako tenkrát. Jindy ovšem prachmizerný. Úplná voda. Bezpohlavní, bez pěny. Prý občas i podivně nasládlý. Standardní ležák bez podstatnějších výkyvů. Ovšem celkově sotva průměr. Na dotazy ohledně výkyvů personál pravidelně vše zahrává do autu. S tím, že si nikdo nestěžuje.

Zvíkov (BPH VII. + další): Pivovarský dvůr (http://www.pivovar-zvikov.cz) dne 30. 12. čepuje stabilní, a kompletní, sortiment. Na start a rozjezd, jako vždy, pivní portské - famózní aperitivní 26° Královská Labuť z ledové pípky. Dnes ovšem s hodnocením 1 mínus. Světlá i tmavá Zlatá Labuť jsou klasiky. Pitelné a poctivé. Nicméně světlé se v létě zdává o krapet říznější. Potěší hutný a temně mocný 20° Stout. Okusit možno též 15° Pale Ale (přehnaně nás nikdy nezaujal), Rarášky, zázvor a malinu (spíše letní záležitosti), pšeničný Radler (hodně, hodně citrónový díky vlastní limonádě) a kvasnicové nealko Zvíkov. Ani ohledně krmě není třeba nikterak složitě experimentovat. Ostatně zimní jídelníček je útlejší a nabízí vlastně pouze osvědčené a prověřené položky. Takže samozřejmě obligátní a nepřekonatelný teplý uzený bůček na prkénku (tentokráte s nějak až moc exoticky barevným pepřem, ale nevadí) s pecínkem domácího chleba. Bůček standardně chutná i vypadá jako dort a je správně prorostlý. Fantazie. Slušný je hovězí steak s opečenou cibulkou, jelení řízečky s restovanými žampiony i pivní kotlet s křenem (dokonce mírně pálivým). Za pozornost stojí karamelový pohár, s opravdovým karamelem a hlavně opravdovou šlehačkou. Obsluha průměrná a nějak  až moc rutinní. Elánu se na konci roku zjevně nedostává. Na čarokrásném Zvíkovském hradě (nejhezčím) však nepotkáváme ani moc otravných dvounožců a tak povedený výlet chválíme.

Nymburk (BPH IX.): Závěrečná letošní inspekce kerské Hájenky provedena 16. prosince. Popoledni je tu překvapivě teplo (alespoň poblíž krbu) a nepřekvapivě skoro plno. Nymburská jedenáctka jako vždy. Jídelníček nepřekvapivě pořád stejný. Namísto kančího (se zelím, šípkovou či na guláši) volíme pstroužka s rýží. Průměr. Neurazí lívanečky s lesním ovocem a zakysanou smetanou na doražení. Otevřeno Hájenka má do 2. ledna a pak až kdesi ve druhé půlce února. Leden světí coby celozávodní prázdniny. S personálem ironicky glosujeme skoro téměř protější megavelkou a též i megahrůznou rozestavěninu pro známého politika. Toho, kterého chtěla pí... blonďatá bestie Kočí. Což je hrůza ještě větší. Dobře jim tak - ovšem tahle prznit Kersko by mělo být trestné. Kam se hrabou kýčovitě obludné hrady mafiánů z Východu, které hyzdí kerský les o kousek dál směrem k prameni. Nepotěšila ani nová loga, neony, etikety, kalendáře atd. nymburského pivovaru. Proboha, proč volíte stejnou barvu jako Gambrinus? Stejně protivnou, odpuzující a hlavně zaměnitelnou? Dřívější veselá a jasná žlutá se zelenou a bílou je geniálně střídána nepojmenovatelnou patlaninou (hnědá?) jako u Géčka. A nejen Géčko, obdobné pabarvy vyznávají Krušovice a Lobkowicz. Moc pěkná společnost. Která hlava to vymyslela? Či jde o záměr, aby se nymburské pletlo s géčkem? Pěkně děkuji.             

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Karlínský Pivovarský klub Křižíkova 17º (http://www.gastroinfo.cz/pivoklub) v prosinci BPH hrubě zanedbávala. Hrubá nekázeň. Ujít jsme si trestuhodně nechali nejen nedělní degustaci, ale především poslední letošní klubový večer. 4. 12. bylo setkání věnováno anglické pivní scéně. Se slovním doprovodem pp. Šuráně, Kočky, Borowiece etc. Proběhla degustace vzorků s následujícím hodnocením (podle deseti odevzdaných lístků): 1. místo King Goblin (alc 6,6 %), 2. místo Old Tom (alc 8,5 %), 3. - 4. místo London Gold (alc 4,8 %) a Bowman Stout (alc 5,2 %), 5. místo Wychcraft (alc 4,5 %), 6. místo Manchester Brown Ale (alc 3,8 %), 7. místo Champion Ale 1849 (alc 4,5 %), 8. pořadí Fifth Sense (alc 4,3 %) a 9. pořadí Goliath (alc 4,2 %). Prémiový vzorek tvořilo nové pivko z Břevnovského klášterního pivovaru typu Abbey Ale. Na Štědrý den se v Karlíně servíroval kuba a přislíbeno bylo též tradiční vánoční vanilkové pivo z Pivovarského domu.

Strahováček (BPH XV.): Zase pozdě. Klášterní pivovar Strahov (http://www.klasterni-pivovar.cz) na Vánoce uvařil polotmavou devatenáctku. Došla 26. 12. A naše okleštěná vánoční smíšená sestava doráží až den následující. Ovšem zklamání spolehlivě rozhání Sv. Norbert IPA i tradiční jantar a tmavé. Vše nebezpečně pitelné a vlastně excelentní. Vynikající je i kuchyně. K bifteku, pstruhu, vepřové, ani štrůdlu nelze vznášet významnějších námitek. Pokrmy snesou přísnější měřítka. Leč stejně jako u pivka nutno pěkných pár kaček vysolit. Přehnané ceny nicméně ale nejsou. Ostatně v budově vlevo i napravo, a částečně též i na částečně zatepleném venkovním posezu, je pořád plno. Nebo alespoň téměř vše rezervováno. Tohle má být krize? Hospody narvané, před hypermarkety není kde zaparkovat. Opravdovou krizi na Vás - pacholci! Na Strahov snad zase brzy zavítáme. Na Velikonoce však zcela jistě.

Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.): Minule jsme až k nebesům vychválili červené fazole z německé konzervy Poté. Feuriger Texastopf mit Kidney-Bohnen and Jagdwurst. Prubli jsme na zkoušku i Western-topf mit Jagdwurst od Penny. Opět slušný základ, ovšem první jsou lepší. Obě 800 g konzervy nosí k žižkovskejm Vyndanejm jistý dealer. Bere za ně po padesátce. Doporučujeme pálivě dochutit. Třebas Barbados Hotsauce od Shamanic Fire.

Náhražky a názvy piv (BPH XLIII.): Telegraficky z trhů, zvláště farmářských. Vánoční FT Jiřák probíhaly každou středu a pátek, dále o sobotách a ještě tři poslední neděle před svátky. S doprovodným programem. Žádné zázraky se nicméně nekonaly. Vánoční FT Kulaťák trvaly od 20. 11. do 22. 12. Fungovaly v pátek a o sobotách. 19. 12. byl vykonán vánoční nákup v Uhlířských Janovicích. V Řeznické jídelně s lahůdkami a přilehlé prodejně. Vše firmy Klepiš. Tradiční báječné koleno na pivu doplnil feferonový salát a kvasnicový kácovský Hubertus.  

Pivní trendy (BPH LVII. + BPH LX.): Asie má nový symbol růstu. Pivo. Asie příliš  pivním kontinentem nebývala, i když „pivo“ se tady vaří přes 7 000 let. Soudobí asijští ekonomičtí tygři a draci ovšem pivku přicházejí notně na chuť. Pivo se v Asii pije stále ve větším množství. Ve spotřebě na hlavu nicméně pořád za Evropou zaostává. Úhrnem Asie však Evropu a oba americké kontinenty předstihla už v roce 2007. V roce 2011 se v Asii vypilo 67 miliard litrů piva (v Evropě 51 miliard). V posledních několika letech obliba piva v Asii pronikavě vzrostla a tato se stala nejdynamičtějším pivním trhem. Pivo bylo pasováno na symbol mladé, stále mobilnější a sebevědomější populace. Vedle sílící mladé asijské generace je zdůrazňován růst prosperity nemála asijských zemí. Pivo se doplňuje se silným ekonomickým růstem. K pití piva lidé tíhnou právě v obdobích růstu. Tvrdý alkohol přitom pijí v časech příznivých i nepříznivých. A tak např. za Velké krize 30. let spotřeba piva prudce poklesla, avšak lihovin se podstatněji nedotkla. Tahounem spotřeby piva v Asii je Čína. Trend, že po dosažení jistého stupně prosperity pronikavě stoupne spotřeba piva se v Číně naplňuje v 80. a 90. letech. V roce 2003 Čína ve spotřebě předhání USA a do roku 2016 má reprezentovat až 40 % světových prodejů piva. První moderní pivovar založili v Číně, v Charbinu, Rusové roku 1901. V roce 1903 pronikají do Číny Němci a ve městě Čching-tao zakládají pivovar a značku Tsingtao. Jde o nejznámější exportní pivo z Číny. Specifickou chuť mu má dávat kvalitní pramenitá voda z blízké posvátné hory Lao-šan. Historicky přitom Čína tíhla spíše ke kultuře místních obilných pálenek. Zámořské koktejly a pálenky si místo v čínských srdcích a žaludcích stále nenalezly. Příliš se nehodí k čínskému jídlu. A Číňané musí k pití něco pojídat, alespoň studené předkrmy či buráky, nebo ti chudší alespoň hlavičku česneku. Bývá též uváděno, že Číňané opovrhují opilci, resp. těmi, kdož se u pití neumějí chovat. Vedle Číny jsou největší pivařské vyhlídky spojovány s Vietnamem, Kambodžou a Laosem. Je ovšem otázkou, zda uvedené trendy jsou vlastně pozitivní? Mnozí tento fenomén připisují sílícímu západnímu vlivu v Asii. Singapur tudíž na alkohol uvalil velmi vysokou „daň z hříchu“ a opilec spatřený na veřejnosti může putovat i do vězení. 

Únětice (BPH LVIII. + BPH LXVIII.): Roztocká Zvířátka (www.zviratka.eu), Tiché údolí No. 66,  stojí za návštěvu i delší posezení nejenom v cyklosezóně. Rozhodně. Příjemná hospůdka je žhavým aspirantem na titul podnik roku (V nominaci je dále Únětický pivovar, Bechyňské kino a opět pivovárek na Zvíkově. Snad i slánský Antoš a Strahov. A vlastně též pivnice U sadu a Vyndaný. ŠP Vimperk zařazen není, neb byl navštíven pouze jedinkrát. Zůstaňme u nominací - pro letošek bez pořadí). U zvířátek 14. prosince teče nefiltr Únětická desítka (skvělá), nefiltr Únětická dvanáctka (více než skvělá a kupodivu tady už přestala při čepování nadměrně pěnit) a akvizice z Černé Hory. A speciál Janáček 13° polotmavý nakouřený. Solidní „uzená“ záležitost. Ovšem jen občasná, ba výjimečná. Či spíše sváteční. Únětický polotmavý speciál byl letos nasazen hodně brzy (17. 11.) a už došel. Na půli prosince se však chystá další várka. A propos: kmotrem letošního Vánočního speciálu, příjemně pitelného a zakulaceného, se nestal nikdo jiný, nežli šéf časopisu PBA - p. Borowiec. Nabídka domácí kuchyně U zvířátek nezklame. Klobásky z udírny, pověstná žebra grilovaná, ještě pověstnější babiččina buchta, syrečková pomazánka, romadůry, tresčí játra aj.  Coby stylový aperitiv dnes kyselé vejce naložené v láku. Prostředí vskutku domácky útulné, evokující atmosféru malé horské boudy. Děti i dospěláci hrají společenské hry, pivko se vesele točí, řeč i čas příjemně a poklidně plynou. Chodí sem slušní lidé, kteří se vesměs dobře znají. Nikdo nehuláká, nikdo nemachruje, nikde sebemenší náznak agresivity. Paráda. Fakt. Únětický pivovárek (www.unetickypivovar.cz) inovoval a doplnil menu. Změny k lepšímu. Kupodivu. Na jídelní list slaví návrat smažené držťky. Ale co comeback bůčku s kapustou?  

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Listopadový Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz), tedy 11/2012, vychází 7. prosince. Jako pokaždé získán v Karlíně. Editorial šéfredaktora Pavla Borowiece láká na nové rubriky a nový layout dalšího ročníku - v roce 2013 ročníku číslo III. Už některé materiály tohoto čísla mají v názvu novou rubriku. Avizována je snaha o vyšší atraktivnost. Šéfredaktor si v neposlední řadě stýská nad malým počtem předplatitelů. Že bychom zkusili štěstí počtvrté? Cca třikrát na objednávku předplatného nikdo z PBA nezareagoval. Ovšem to bylo ještě v počátcích existence tiskoviny. Listopadové číslo přináší doporučení ohledně českých speciálů a siláků (nejen Primátorů), povídání s ředitelem Pivovaru Nymburk a se sládkem brněnského Minipivovaru Pegas (Proč ale ty idiotské smajlíky na s. 22 - 23? Tiskařský šotek nebo záměr?), degustaci pilsů z franckých pivovarů v okolí Bamberka, něco informací z Černé Hory či o varnsdorfském podzimním svátku svrchně kvašených piv. V reportáži z European Beer Star 2012 zaujme nejen vítězství Měšťanského pivovaru Havlíčkův Brod s pivem Rebel Originál Premium. V kategorii světlých piv plzeňského typu. Další české pivovary ovšem ostrouhaly. Nechybějí ani tradiční rubriky a seriály, třebas o tajemstvích pivního skla. Číslo obsahuje i foto nové kolekce sklenic Budvar Budweiser. Sklo je to sice zřejmě designově vydařené, ovšem, co je to platné, když obsah v poslední době nestojí za nic. Přehlédnuto by nemělo být poslední slovo Pavla Borowiece (opravdu renesančního člověka), který apeluje a prosí o záchranu malých franckých pivovarů. Za ukončením činnosti mnohých z nich stojí předpisy EU. Dost bylo EU! P.S. Nutno co nejdříve okusit i v tomto čísle na několika místech oceňovaný Russian Imperial Stout z dílny Břevnovského klášterního pivovaru sv. Vojtěcha. Speciální tmavé nefiltrované, svrchně kvašené. Ke sladkým dezertům, aromatickým sýrům a pro případ krize! Má mít vůni a chuť kvalitní hořké čokolády, která tolik chutnala Kateřině Veliké.

          Šumavský Winnipeg (poslední BPH čili č. LXXIV.): Město Vimperk je zvláštní. A pro krátkou návštěvu ne právě malebné a nikoli přehnaně vábné. I když jistý drsný genius loci se místu upřít nedá. Leč nevábnost umocňuje početné snědší obyvatelstvo a především opravdu nepěkné počasí 23. prosince. Vichr a silný déšť se zbytky sněhu. Ovšem žádné slečinkovské sněhánky, nýbrž řádná fujavice. Brr. Busové nádraží (kde bufík šesté cenové inzeruje jakési brusinkové „pivo“ za ceny vskutku dumpingové - malé za búra, velké za pětku) mají dále od centra. Ovšem Vimperk žádné centrum vlastně nemá. Vše důležité je v kopci, nebo na kopci. Město nemá ani náměstí. Vlastně má. Náměstí Svobody. Vyznačuje se zvláštností, že na jeho horním konci se ocitáte už za městem. A teď hledejte pivovárek! Většina oslovených místních ovšem dobře ví, a všemožně se pokouší trasu vysvětlit. Tudíž po slabé půlhodince, silně protkané bohapustým klením a nepublikovatelnými nadávkami, promočený a větry zbičovaný starý voják Jezevec konečně dostoupá ke kýžené oáze. Ke dveřím Šumavského pivovaru (www.sumavskypivovar.cz), pod městskou věží, naproti radnici. Námaha a strasti cesty jsou rázem zapomenuty. Nové, čisté, útulné prostředí. Pivní prostředí, skoro pivní chrám. Malý chrám. A malé bývá hezké. Typický a sympatický komínový pivovárek. Už ve dveřích každého příchozího nevtíravě vítá postarší příjemný pán. Stylově oděn. A není to nikdo jiný, nežli samotný senior celého zařízení. Pan Josef Hojdar, s funkčním zařazením tatínek (ten, který o pivovaru vyprávěl v Karlíně, na klubové seanci 15. 11. 2011). Majiteli jsou manželé Ivan a MUDr. Alena Hojdarovi. Minipivovar, s ročním výstavem kolem 300 hl, byl lopotně vybudován vskutku na zelené louce a otevíral v srpnu 2010. Ve městě historicky po dlouhá léta fungovávaly dva pivovary, zámecký a měšťanský. Změny nastávají po válce, po odsunu 90 % obyvatel. A od 50. let se ve Vimperku pivko nevařilo. Tradice byla znovuobnovena a naštěstí i samotní vimperští si na pivovar snad zvykli a na pivko (i když je dražší) rádi a nezřídka zajdou. Pozici vrchního sládka a odborného garanta pořád zastává známý p. Koza (tedy Ing. Oldřich Koza, známý především z profesorování na SPŠPT v pražské Podskalské). Základní a stálý sortiment pivovaru od počátku tvoří světlý ležák 11°, polotmavý ležák 12° a tmavý speciál 13°. Všechno v duchu tradičních českých spodně kvašených ležáckých piv, nefiltrovaných, nepasterizovaných. A vimperští se naučili polotmavé a tmavé pít. Tudíž výtoč je u těchto tří stálic zhruba stejná. Světlý ležák 12° nedělají a zatím o něm ani neuvažují. Všechna uvařená piva nesou značku ŠP Vimperk. Světlý ležák je trochu sladší, kvasinkové příchuti a není příliš výrazný. Polotmavý ležák ani tmavý speciál nemají být dosladka a černé je záměrně sušší. Obé solidní. Což lze konstatovat též o pivku Vimperk Märzenbier 14°. ŠP obnovil tradici vaření tohoto pivka, kterým býval Vimperk proslavený. Tuze šmakózní je  silný Vánoční medový speciál 15°, který se čepuje během Adventu a Vánoc. Výborně se hodí k nemálu nabízených pokrmů. Med má na Šumavě velkou tradici a tradice se v ŠP ctí. ŠP, kromě základní řady, vaří tudíž také pivka speciální - lehce ochucená ležácká piva. První medový speciál byl připraven už na Vánoce 2010. Úspěch zaznamenal též zázvorový speciál 13°. Globálně pravděpodobně unikátní v tom, že vzniká strouháním zázvorových bulv. Není tedy  připravován ze zázvoru sušeného, a už vůbec ne ze všelijakých trestí. Zázvorové je spodně kvašené a vyniká silnou a intenzívní vůní čerstvého zázvoru. Je méně chmelené, namísto chmele je přítomen právě zázvor. Na čtvrté pípě bývá tradičně od ledna do Velikonoc. Uvařen byl i Velikonoční medozázvorový speciál 14° nebo letní příspěvek k Rožmberskému roku 2011 v podobě červeného Rožmberského ibiškového speciálu 13°. V létě 2012 byla připravena jeho osvěžující a lehčí varianta - Vimperský ibiškový ležák 11°. Ibišková piva jsou vařena na základě vimperského světlého s přidáním zcela přírodního ibiškového květu. A jsou zaručeně léčivá. V létě 2011 zkusili i první pšeničné pivo, svrchně kvašené. A též v pozdním létě a na podzim 2012 bylo tak možno okusit Vimperské pšeničné 12°. Koncem srpna 2012 ŠP ve spolupráci s pražským Břevnovským klášterním pivovarem předvedl na nádvoří zámku ve Vimperku postup vaření piva v raných dobách. Za pomoci starých kádí, topení dřevem, scezování přes slámu, s využitím divokého chmele. Připomenuto takto bylo vaření piva ve Vimperku již v raném středověku. Pivka i kuchyně ŠP získaly certifikaci „Šumava - originální produkt“. Jídla, jejichž nabídka není přehnaně rozsáhlá, ladí s nabídkou piv, včetně doporučovaných celých sestav. Jde o krmi tradiční a vesměs šumavskou. A o českou klasiku. Smažák s hranolkami, tzv. pizzu nebo čínu opravdu nečekejte a ani nežádejte. A raději nezmiňujte ani žertem. Na rozjezd a hlavně na zahřátí je doporučen zvěřinový vývar. Takový, jaký má být. S domácím pivním dalamánkem. Vše mají domácí. Tudíž nelehká volba padá na filety z čerstvého pstruha (ze pstruhařství Mlýny, Žar u Vacenova) proloženými listovým špenátem s pažitkovými brambory. Kombinace rybky a špenátu je lahodná. K šumavským specialitám náleží též namátkou králičí hřbet naplněný kuřecí fáší s houbovou omáčkou a domácími noky. Lákavé, leč až zase příště. Na doražení doputovala domácí zvěřinová paštika s jablečným čatní a domácím chlebem. Zajímavá fajnovost. Na sladké už místo fakt nezbývá. Obsluha vzorná a vzorová. Jak ze strany milé slečny, tak především od p. Hojdara. Fundovaně vypráví o pivku i Vimperku, komentuje na obrazovce dokola běžící film o vzniku pivovárku a ochotně přináší tiskoviny v čele s listy „Doma na Šumavě“.  V každém čísle novin „pro milovníky Šumavy, její přírody a lidí“ se dočtete o novinkách ze Šumavského pivovaru. Pohodička, pohoda. Dej Bůh štěstí! Bohužel čas neúprosně kvapí a chca-nechca nutno provést závěrečný přesun na několikadenní bázu. Cílem jsou Pláně, konkrétně Nové Hutě (1 025 m.n.m.), penzión Jiskra. V odborářském stylu. Žádný přehnaný luxus, nicméně samozřejmě proč ne. Jídla (samozřejmě pouze ve srovnání s obdobnými pobyty a zařízeními) lehce nadprůměrná. Vynikla povedená kachní prsa se zelím a domácím bramborovým knedlem na Boží hod. Nabídka piv na první pohled též přežitelná. Točený světlý Bernard 11° a k tomu černý Samson 12°. Tmavé podprůměrné a ani Bernard rozhodně neoslňuje. Naopak. Bezpohlavní mydlinky. Útroby rozhodně slastí nepějí. Další důkaz, že za věhlasem piv Bernard (a především samotného Standy Bernarda) je v prvé řadě profesionálně vymakaná PR. Pivka citelně zaostávají. Dietní chybou byl neuvážený testík plechovkového grepového Radleru od Samsona. Odpornost. Citrónový je ovšem dle očitých svědectví ještě hrůznější. Kořalku, včetně vodky, mají pouze tuzemskou, tudíž samozřejmě nebrat. V žádném případě. Vánoční dny tedy celkem v poklídku vyplněny procházkami (během pár hodin slezl sníh a někteří vytáhli kola) a četbou. Spodek chaty je doslova obložen knihovničkami s různorodými tiskovinami, knižními i časopiseckými. Knihy byly zachráněny z několika zlikvidovaných lidových knihoven v okolí (z rudých dob, kdy nás zločinný bolševický teror korumpoval nejenom knihovnami, prodejnami a hospodami v každičké obci a nakonec též i dostupným dopravním spojením do sebemenší vísky). Když Šumava, tak Klostermann. Šumavská dramata: Hrůzné i krásné příběhy starých časů (vydal Hrad Strakonice, 2007). Od temného „básníka Šumavy“ Karla Faustina Klostermanna. Čtení je to  sice notně archaické a namáhavější, leč vyzdvihnout a ocenit třeba respekt autora k tradicím a předkům. Klostermann se vskutku cítil býti „součástí proudu života“. A realisticky líčí velmi tradicionalistické prostředí staré Šumavy. V rozlehlé obci Nové Hutě (ne)čekaně o svátcích skoro všechno zavřené. Ono toho tady však ani moc není a za vidění nestojí. Snad jen v podniku U zpěváků by bylo možno popít něco Géčka a tzv. Plzně. Nikdy! Na nedalekém hotelu jakémsi trůní loga a červenobílé štíty Budvaru. Tabule ovšem „láká“ zase na Géčko a tzv. Plzeň. Šlamperaj! Nezamrzí ani přes svátky nefungující penzión Klostermann s nabídkou  pivka stejného jména. Známe, kvitujeme, leč moc nemusíme. Registrujeme ještě stvůrná loga Krušovic a překvapivě i pivka žateckého. A to o kilometr a půl dále, na penziónu Pláně (Pláně = náhorní planina centrální Šumavy s dlouhými zimami, mrazivými rány, mlhami a bažinami. Plocha leží mezi Churáňovem, Huťskou horou, Horskou Kvildou, Kvildou a Novými Hutěmi). Penzión je ovšem taktéž zavřený, takže nakonec se Jezevec už nemůže dočkat návratu do nory a především domů - k Vyndanejm. Pour Féliciter 2013. Dej Bůh štěstí.