Bertíkova Pivní Hlídka V.: Harrachov a po stopách zapadlých vlastenců
Jsem welsh corgi pembroke Jch. Albert ze Sokolovce, pro laskavé čtenáře lišák Bertík. S páníkem Jezevcem mapujeme pivní revír Královského Žižkova a přilehlého okolí. Dnes se vydáme poněkud dále a nabízíme prázdninovou pivní sondáž z Harrachova a z kraje hrdinů čítankových románů K. V. Raise.
Brzy po příjezdu do krkonošského Harrachova, v Libereckém kraji, zaujme u silnice komín. Okolo se rozprostírá sklárna (s muzeem a prodejnou), minipivovar, restaurant a od roku 2007 také hotel s originálními pivními lázněmi. Vše pod značkou Novosad & syn (http://www.pivovarharrachov.cz, http://www.sklarnaharrachov.cz). Pan majitel sklárny si inspiraci přivezl z jihoafrického Kapského města, kde si prý každá hospoda vaří vlastní pivo. Pivovar - restaurant (s datem otevření 2002) se stal součástí nejstarší soukromé sklárny v Čechách, založené již před rokem 1712 na jilemnickém panství hrabat Harrachů.
Stylová pivovarská restaurace volně navazuje na sklářskou huť a umožňuje konzumaci propojit s exkurzí do výrobny luxusního nápojového a užitkového skla a křišťálových lustrů. Do huti je z restaurace dobře vidět prosklenou stěnou. A to nejen v duchu klasického hesla „Mám práci velmi rád, celé hodiny se na ní dokáži dívat“. I pouhý pohled na tradiční způsob kompletního zpracování skla ručními technologiemi je požitkem. Interiér, kde lze samozřejmě pozorovat taktéž výrobu piva, je doplněn informacemi o získaných oceněních (včetně Zlaté pečeti 2008 pro minipivovarská světlá piva) či o nabídce pivních večerů s živou muzikou.
Restaurace (kde jsou pejskové tolerováni) inzeruje tradiční českou a mezinárodní kuchyni se širokým sortimentem pivních specialit, včetně domácího pivního sýra, kolena či žeber. Nabídka v praxi až tak široká není, ale každý si vybere - jako v řadě hospod ale chybí hovězí. Přežít se tady dá i to, že do 15 hodin je možnost volby pouze ze tří standardních teplých hotovek a několika menu. Do večera se v restauraci totiž rychle střídají hosté, kteří zde zakončují prohlídku sklárny. Zklamáni ale nebudete excelentním gulášem, svíčkovou ani vepřovou, ani několika dalšími pochutinami, třeba již utřeným pivním sýrem s topinkami.
Harrachovské kvasnicové pivo se řadí k produktům využívajícím tradiční přírodní suroviny i vlastní vody z více než sto let staré horské studny s údajně blahodárnými účinky. Omlazující efekty má přinášet rekondiční lázeňská terapie v přírodní vodě s přísadou
Harrachov dříve býval neskonale malebnější a útulnější, takže se rychle přesuňme o kousek vedle. Další pivní speciality již nečekejte, pouze pár subjektivních postřehů o pivních možnostech kolem Rokytnice nad Jizerou. Cestu s páníkem volíváme po trase Žižkov - Černý Most a busem do Rokytnice. Mezipřistání bývá na autobusovém nádraží v Jičíně, kde v odpuzujícím bufetu odpuzující personál „čepuje“ ještě odpudivější (jinak obvykle pitelný) Rebel. Rokytnice samotná nejenom pivařům mnoho nenabízí, takže raději vylézáme hned na kraji, před hospodou U Kroupů. Tady kraluje pan Kuk s manželkou a na čepu má tradičně pouze světlé výčepní budějovické. Budvarská desítka je vždy trochu pardálovsky nakyslá a po lipovém květu z jihočeských hospod (třeba malšické Rejdy) ani stopy. Testem trpělivosti je dlouhatánské starosvětské točení, kdy jsme odměněni nevídanou čepicí. Vše bývá ale rychle odpuštěno při konzumaci kterékoli z domácích hotovek. Jakékoli jídlo ale pouze do 15 hodin.
A již můžeme podle Jizery vyrazit dolů směrem na nedaleký Jabloneček (Jablonec nad Jizerou). Zde narážíme v hotelu, resp. sport baru na dobře ošetřované Svijany. Dále lze pěšmo či kolmo stoupat (ale místy skoro „kolmo“) pod Vysoké nad Jizerou do starého šenku Mexiko. Inzeruje nevyzpytatelný Lobkowicz z Vysokého Chlumce, ale otevírá jen o víkendu. Pokračovat lze až na několik kilometrů vzdálené Příchovice a dále na Kořenov. V sedle u motorestu jsou U zvonku fajnové Svijany a o kousek níže se nachází pověstně brutální masný bufet Mlsná huba. Nebo lze odbočit na Paseky nad Jizerou, kde s páníkem míváme základnu.
Přebýváme ve velkém, ale po většinu roku prázdném, hotelu Albert. Proslul nejen tím, že se jmenuje jako já, ale i proto, že ve zdejší sauně prý fikané princezničky laškovaly se známým panem Kulínským. Ostatně sbor sem jezdí pořád, nám jsou však bohužel souzeny poněkud více pamatující sestavy. Hotel vlastní majitel restaurace z pražské Lucemburské ul., otevírá pouze při kolektivních pobytech a páníka potěšil Svijanským Mázem. Jeho obliba je, nejenom mezi rázovitým lidem, vzrůstající i tady. Celá oblast ožívá v zimě záplavou lyžařů (a sněhu), ale mimo sezónu jde o kraj poloprázdný, s rozsáhlými obzory i vzdálenostmi.
Paseky jsou roztroušené na značné ploše v prudkých stráních od Jizery až po několik osad či „vrcholovou“ havířskou hospodu Brdeček (neboli Na Perlíčku). Je příjemná, včetně Svijan 11 % (vedle G a Plzně), ale mimo sezónu je nejistá otevíračka. Odtud lze vyšplhat na rozhlednu Hvězda (nad Kořenovem), s Turnovskou chatou, kde nabízeli Starobrno. Problémy s otevíráním jsou i tady umocňovány rotacemi majitelů - takže potřebujete vždycky kousek štěstí. Naproti památníku zapadlých vlastenců se nachází stará hospoda Na Buďárce, bohužel dnes krušovická. Památník vznikl v roce 1958 na paměť Raisových Zapadlých vlastenců. Předlohu spisovatel nalezl v osobě podučitele, písmáka a houslaře Věnceslava Metelky, který v Pasekách přebýval v letech 1830-67. Malinkatá snesitelná expozice je rozšířena o historii krkonošské houslařské školy, kterou Metelka založil. Protější penzión U houslařů i nedaleká Hermína mají obvykle zavřeno, či nabízí G. Strmým sešupem od hřbitova se skutálíte zpět k Jizeře, kde ale oželíte Hotel Paseky U zapadlých vlastenců. Ještě loni platil stále vyvěšený štít Svijan, letos však čepovali pouze eurobíry G a Plzeň. Pěšmo i líní pejskové dojdou Na mýto (zase Krušovice), ale blízký harrachovský Novosad spraví chuť i náladu. Nikde v této oblasti však nenarazíte na trutnovského Krakonoše. Na něj se již těšíme na Žižkov, k Radnici. Haf.