Bertíkova Pivní Hlídka IV.: Hrom do Poličky nebo raději do Kácova?
Jsem welsh corgi pembroke Jch. Albert ze Sokolovce, pro laskavé čtenáře lišák Bertík. S páníkem Jezevcem mapujeme pivní revír Žižkova a přilehlého okolí. Dnes se vydáme na dohled od Královského Žižkova a nabídneme tip na méně známá pivka poličská a kácovská.
Vedle nadnárodních gigantů a velkých průmyslových pivovarů existuje řada pivovarů regionálních. K typickým patří Polička, která většinu produkce prodává v okolním regionu. Značka Poličské pivo náležející Měšťanskému pivovaru v Poličce (http://www.pivovar-policka.cz) z Pardubického kraje nepatří k nejfrekventovanějším. Málokdo ale přitom ví, že nedaleko nám. Jiřího z Poděbrad se nachází jediná pražská restaurace s plným sortimentem. Poličský pivovar byl založen roku
Útulný podnik Hrom do Police se nalézá na Vinohradech, kousek za Vodárnou, v ulici Chodská, na rohu s Moravskou. Co můžete okusit? K výčepním patří 10 % Hradební světlé (s obsahem alkoholu 4 % obj.) a překvapivé 10 % Hradební tmavé (3,9 % obj.). Ležákem je světlý 11 % Otakar (4,2 % obj.) a světlý 12 % Záviš (5,0 % obj.). Sudová jsou dodávána filtrovaná i nefiltrovaná. Možno si tak objednat i „kvasnicového“ Otakara (páník doporučuje) či Záviše. Trochu zvláštní nádech poličského piva je občasným vítaným oživením.
Atmosféra stylově zařízeného sklepa, s pivovarským salónkem (spíše již sálem) je obvykle poklidná a čas se tady příjemně vleče. Nikdo příliš nespěchá. Neurazí polední hotovky a z listu si vždy lze vybrat taktéž řadu specialit. Někdy je ale překvapením, že tentýž pokrm vyhlíží a chutná jinak. Tolerovat se dají občas popletená pivka v sudech, za která však přívětivý i piva znalý personál nemůže. Vychovaní pejsci jsou přátelsky přijati a nejenom já oceňuji chladivé poležení ve skříních na kabáty bez dveří - úplně jako v boudičce. Pro úplnost dodejme, že světlé 11 % a tmavé 10 % se točí v café-trafika Kaaba v Lucemburské. Úspěšná je prý poličská restaurace v Neratovicích. Nějaké jejich pivko je snad k mání i na Václaváku, ale tam normální pejsek ani člověk nemají moc důvodů zavítat. Zvláště když ruší klobásky.
Pivovar Hubertus Kácov (http://pivovarkacov.cz) patří mezi minipivovary. Byl znovuotevřen roku
V Praze se dobře ukrývá kácovská hospoda U Klokočníka, v ulici Na veselí. Kousíček vedle stojí Divadlo na Jezerce (s příjemným lesoparčíkem a stanicí busu) a ze zahrádky pankrácké hospody se můžete kochat zadním traktem soudu s věznicí. Lze se proplétat nepříjemnými podchody pod magistrálami od metra Pražského povstání či využít blízké předposlední zastávky tram 18. Nebo volit dobrodružnější dolní trasu. Tram 11 překonává pověstné teritorium okolo nám. bří Synků a nuselských Horek. Pokud místním indočechům nebude připadat přehnaně bílí či příliš majetní, snad ve zdraví vystoupíte druhou stanici za náměstím. Ihned zabočte nahoru a vyběhnete po schodech. Rázem se ocitáte na civilizovaném území. Podle upravených vilek v poklidné čtvrti zamiřte doprava nahoru a nelze minout. S páníkem jsme rádi šlapávali se Žižkova pěšky, přes Grébovku. Cestou je stále možno okusit pivka litovelská v noblesnějších restech Saint Louis (nad Grébovkou) či Armstrong v Italské.
U Klokočníka přitom jde o nebe a peklo v jednom. Překvapí prostředí i ceny. Občas máte pocit, že jste se ocitli mimo Prahu, a v jiné době. Ani tady se ale neubráníte nostalgii, že staré dobré časy již nenávratně skončily. „Venkovská“ hospoda však každodenně žije. Z poctivých hotovek byly vyhlášené třeba plněné knedlíky. A pivka? Výsledný dojem zde sice kolísá, ale doporučit možno každé z tradičního počtu čtyř na čepu. Světlá 10 %, 12 %, i v „kvasnicovém“ provedení, někdy pro změnu tmavé. Pokud ovšem zvládnete objednávku.
Nesmíte mít totiž smůlu na obsluhu. Pánská sestava je příjemná, rychlá, jeden z číšníků působí až kavárensky prvorepublikově a nepříjemní hosté sem nepáchnou. I pivko je daleko vydařenější. Snesitelnost paní byla již loni na hraně. Klasikou zůstává vyštěknutí „To pění“ a dlouhé nepřítomné mlčení. Trváte-li na objednávce uraženě odkráčí a ztrestá tím, že natočení provokativně protahuje či ještě nesnesitelněji pustí rozhlas. O slovníku jejím a obdobných kamarádek nemluvě. Na přehnanou čistotu si taktéž nepotrpí. Stahují se za ní i politováníhodná „momentálně“ zaostalá individua (mnohem závadnější než většina pejsků), která agresivní nejsou, ale pobyt rozhodně nezpříjemňují. Snad kdyby pivka a kořalky byly o něco dražší. Nedbali jsme varování, že při jejím úřadování je nyní atmosféra ještě protivnější. Přehlédli jsme novinku v podobě přeškrtnutého pejska (vždy byl pobyt samozřejmý), a při vstupu do hospody, se dvěma hosty, jsme byli s nelíčenou radostí agresivně vyhozeni. Na zahrádce se tradičně neobsluhuje, ale donést si tam prý můžeme pouze pití, i když tam nikdo jiný není. Kácovské tedy musíme oželet. Nejsme sami, kdo se při jejím spatření obrací již ve dveřích. Pátráme po dalších výčepních místech, snad někde pod Kavkami. Doufejme, že vedení pivovaru se přijede přesvědčit, jak může báječné pivo i dobré jméno degradovat jediná odkvétající madam. Báječné kácovské by rozhodně zasloužilo důstojnější prezentaci. Vrr, haf.
