Aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby
(Novoroční z 1. 1. 2010)
Černá Hora (BPH I.): Pohodička, pohoda. Kdeže? Samozřejmě v malém, nikoli půlnočním, žižkovském Království (www.kralovstvi.com). Monarchie je ostatně nejlepším uspořádáním. Ani nemusí být moc osvícená. Naopak. Pivka i kořaličky, též veškerá echt domácí krmě, tradičně na výbornou. Doporučujeme ohlídat si na meníčku staročeskou kačenku, excelentní koprovku, rajskou, segedínek etc. Tradiční Vánoce nanečisto (24. 11.) i Svátky originál vydařené. Děkujeme. A samozřejmě vinšujeme PF 2010! A ta starosvětská pohodička po ránu! Rozmilá košatá pí. šéfová kreslí na tabuli s denní nabídkou. P. šéf bleskurychle nalévá léčivého panáčka. Probíráme pivní novinky ... Nejnovější jsou však tragické: Pivovar Černá Hora již definitivně uvízl v osidlech K-Brewery a prý se má zaměřovat na pivka tmavá. Vrr.
Svijany (BPH II.): U (bejvalejch) vyndanejch, v Krásovce 13, situace s personálem - naštěstí - stabilizována. Sl. Evelína již slouží sama a střídá se s pí. Lenkou. Snad to holkám vydrží. Svijany 11 % i obě 13 % snesitelné. Bývaly sice lepší, ale i o dost horší. A mají fajnové sledě. Nikoli klasické zavináče, ani rozvináče, ale úplně celé, jen ta hlava chybí. Návykové. Haf. Okolo Mikuláše na čepu U sadu (http://www.usadu.cz) také Lobkowicz Vévoda (11 % světlý ležák, alc 4,5 %). Opravdu nemusíme. Leč překvapivě současně s koutským. Chodské pivo Kout, nefiltrovaný světlý ležák 12 % (alc 5 %). Výborný, přírodní, zakalený, pivně vonící, silný, pročišťující. A o pár dní později i velesilná tmavá koutská 18 % (méně kyselá než berounský Grizzly
Budvar (BPH VI.): Restaurant Myslivna v Jagellonské 21 bývával legendou. Legendární. Dražší a noblesnější podnik specializovaný na zvěřinové specialitky byl otevřen roku 1956. Se slzou v oku listujeme několika jazyčným průvodcem „Praha 1980/1 - jídlo, pití, zábava“. Na s. 64 jsou velebena bažantí prsíčka Lorette či srnčí paštiky. S tím, že: „Úprava zvěřiny je tenký led, ale tady po něm umějí přímo tančit“. Podnik jsme navštěvovali při velmi svátečních příležitostech, např. jako bonus za vysvědčení šplhounsky skoro vždy se samými biči (až na ten zpěv). A zde se páník (coby malé robě) těšíval na Prach a broky či Jelení po rabštejnsku. Po převratu to šlo s Myslivnou vlastně pořád z kopce, včetně její blízké pobočky Hájovny či vedlejší Formanky. Nicméně v gurmánské ročence byl podnik prý uváděn ještě v roce 2008. Adaptace, zavřeno, permanentní proměny jídelního i nápojového lístku vždy o notný kus k horšímu. Poté se udála veliká proměna, kdy z tradice zbyl vlastně pouze název a něco paroží v interiéru. Ze zvěřinového restu se stala žižkovská hospoda (s nemnoha zvěřinovými jídly), ke které se připojila též sousední Formanka. A to hospoda budvarská, která vedle světlého a tmavého ležáku 12 % (a bohužel, pro géčkaře, i odporného Pardála ve Formance) velice překvapivě inzeruje taktéž Budvar kroužkovaný ležák. A za CZK 28. Museli jsme otestovat. Milá obsluha nám však omluvně sděluje, že kroužek bývá vždycky, nicméně teď je vypit a dorazí až nazítří. Takže si nesedáme. Při naší krátké návštěvě byly všechny místnosti celkem útulně vyhlížejícího zařízení zcela prázdné (což máme rádi). Kromě jediného stolu, pod kterým se nebezpečně roztahoval obrovitý, hrozivě vyhlížející, tupý bullteriér. A nad ním se na více židlích válel ještě obrovitější, ještě hrozivější a ještě mnohem tupější nestvůrně anabolický Shrek, ryčně telefonující, na kterého se naprosto přesně hodilo rčení „Má v hlavě sval“ (což máme rádi již mnohem méně). Podniku přesto dáváme šanci. Vrr. Haf. A příjemné překvapení se opravdu konalo. Restaurant Myslivna s Formankou má své kouzlo i ducha. Kroužek pitelný (i když v Dejvicích či v Táboře nebo Budějovicích je lepší), tmavý Budvar též. Nabídka jídel pestrá, a mají pořád také hotovky (včetně obligátního kančího se zelím i šípkovou). Ceny na Prahu velmi přátelské. Grilovaná krkovička s čerstvým křenem (čerstvý byl, leč nepálivý) obstojná. I letmé pohledy k dalším stolům naznačují, že pokrmy zde sice asi přímo neoslňují, ale rozhodně neurazí a nejsou důvodem ke stížnostem. Příjemné. Obsluha hbitá, pohodová a prvorepublikově profesionální. A nechává jídelníčky na stole delší dobu i po prvním objednání. Nechápeme rozšířený protivný zvyk jídelní listy bleskurychle odnášet a házet kamsi na hromadu - tímto se přímo vybízí, aby si host dále, proboha, již neobjednával. Vrr. V Myslivně pohoda a interiér útulný. Vyzkoušejte. Ani my tady nesedíme naposled. V dejvické Orig Budvarce (http://www.budvarkadejvice.cz) pořád dost slušné. 7. 12. i 21. 12. kroužek skoro úplně jako za starých časů. Před Vánoci a koncem roku se ale nejenom tady očekávají tradiční hromadné rádoby-oslavy, zmatky etc. Takže klídek nastane až v lednu. Haf.
Nymburk (BPH IX.): Hájenka (http://www.hajenka-kersko.cz) ani v zimě nezklame, leč ani nepřekvapí. Snesitelná nymburská jedenáctka, supertradiční kančí se šípkovou nebo se zelím. Na obrazovce ale místo tradičních Slavností sněžek Vánoční korektní pohádky made in USA o milých barevných. V lednu se vláda Slavností zase navrátí a bude otevřeno čtvrtek-neděle.
Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): O belgické vánici, resp. belgické zimě v karlínském Pivoklubu Křižíkova 17o (http://www.gastroinfo.cz/pivoklub) referuje BPH XXXIII. Jenom pro pořádek: Po celou zimu jeden z tamějších kohoutů nabízí belgickou laskominku ze sudu. Z menších pivovarů, obvykle klášterních. V půli listopadu vše startoval Trappist Beer Chimay Triple (Abbaye Notre Dame de Scourmont), začátkem prosince pokračoval Belgian White Beer Celis White (Van Steenberge), kolem Vánoc tekl Belgian Red Ale značky Duchesse de Bourgogne (Verhaeghe), má dorazit ještě Delirium Christmas a možná Gulden Draak aj. U radnice alias U Šůvinky alias Beer Club 300 (http://www.pivni-raj.com) stránky inzerovaly před Vánoci až možná přehnané superspecialitky od plzeňského Purkmistra (vanilkové, borůvkové, višňové, cannabis a premiérově dokonce fíkové), něco ze Zvíkova, Pernštejna či od mnichů ze želivského kláštera. Lákavé, ale nějak nám to nevyšlo. Snad nakoukneme brzy.
Dětenice a Český Ráj (BPH XI.): Dětenický středověk opět obstál při naší pravidelné revizi osádkou dvou i čtyřnohých zuřivých kontrolorů. A dokonce hned ve dveřích dostal páník vyčiněno slovy: „To je dost pacholci, kde ses Krakonoši zas tak dlouho coural?“. Vše, jak má být. Domácí pivko světlé i tmavé výborné. Krmě bohatá, obsluha švarná. A kupodivu 20. 12. po poledni téměř úplně prázdno. Leč jelení stejčík a zvěřina již z menu zmizely. Škoda. Haf.
Chodovar a Žižkov (BPH XX.): Historické fotografie a pohlednice starého Žižkova (včetně pohostinských zařízení) si lze prohlédnout na nové interaktivní mapě. Stačí najít určitou ulici a kliknutím zobrazit dobový snímek. Pěkné. Databáze je zavěšena na http://www.kauza3.cz v sekci Historie Prahy 3 - Fotomapa starého Žižkova. Poznání historie míst, která lidé obývají významně přispívá k utváření pevnějšího vztahu k tomuto místu. A pomáhá odpověď na otázku, proč Žižkov byl a je právě takový, jaký je. Roli sehrál charakter terénního uspořádání i výstavby či dříve převážně chudší a dělnické obyvatelstvo ... (www.kauza3.cz je otevřená občanská alternativa oficiálních Radničních novin. Vydává též Občanský zpravodaj Prahy 3).
Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.): Dorazil další očekávaný balíček od naší stále oblíbenější fy Habanero.cz (http://www.habanero.cz). S náloží pálivých laskomin. Dnes to ale nejsou žádní supersiláci, leč záležitosti spíše fajnovější. Nakonec dostihy za milióny SHU nás nelákají a útroby ždímající extrakty moc nemusíme. Na to stačí policejní pepřové spreje, které taktéž mívají kolem
Žižkovské hospody před sto lety a pivo pro zdraví (BPH XXVIII.): Dneska jsou v módě všelikerá přiznání k plagiátorství. Tedy i my. Povídání o prospěšnosti pivka pro zdraví (též viz http://www.zdrava-vyziva.net/pivo.php) visí již léta na nástěnce. Před sálem, v restauraci Rejda, v Malšicích, u Tábora. Což je naše tradiční letní základna. Snad František i Míla vydrží i do další sezóny. Jenom to pivko, kdyby se pořád nezhoršovalo ... Za to ale p. šéfpilot, ani p. vrchní (a jediný) steward zřejmě ani moc nemohou. Už aby nastala letní sezóna ... Vrr. Haf.
Štamgasti (BPH XXXI. a XXXII.): A opravdu poslední porcička nostalgických zajímavostí z knihy Karla Altmana Zlatá doba štamgastů pražských hospod (Brno, Host 2003). Dočtete se o štamlokálech intelektuálů, umělců, galerky i spodiny. Včetně sond do profesního a třídního složení kmenových hostů. Některé hostince a hospody byly považovány za místa přímo poutní, ba až kultovní. Velmi často šlo o pivovarské pivnice, včetně podniku U Fleků. Ten sice přežil dodnes a sládek Ivan Chramosil se asi i pořád snaží, ale nejenom mezi Pražany drží současní Flekovi pověst zařízení, které sloužící především k okrádání cizinců. I když jde o podnik s přebohatou tradicí a stále ještě snesitelným pivkem (A např. na předvánočním trhu na Staromáku pravá silná flekovská třináctka, u jejich stánku, opravdu, opravdu potěšila a bodla). Text K. Altmana líčí mnohé zásadové štamgasty a přibližuje jejich neměnné železné zvyky. Pravidelné krčemné radosti si mnohý štamgast zamiloval velice a těšíval se na ně moc, neboť „mu přinášely potěšení i potřebný odpočinek, a nadto mu byly známkou osvědčeného, přirozeného a spořádaného běhu věcí“ (s. 45). Mnozí kmenoví hosté staropražských podniků se rádi družili a vznikala bujará bratrstva, nejenom v duchu vlasteneckých hesel o tom, že: „V jednotě je síla“. Jiní však bývali „tichými pijáky“, kteří společnost obvykle nevyhledávali. K nim náležel i básník Svatopluk Čech, který zůstával důsledným samotářem, leč hospůdky navštěvoval velice rád. Ke štamgastenským, pečlivě hlídaným místům, ještě např. dodejme, že v leckterých hostinských kolektivech se třeba na neobsazování míst nepřítomného dohlíželo velmi přísně. A tak „když roku 1908 těžce onemocněl Jaroslav Vrchlický, jeho místo v šámbru v restauraci U Petzolda v Celetné ulici, kde Mistr dříve pravidelně každé úterý zasedal v kruhu svých literárních přátel, zůstávalo po dlouhé večery prázdné, neobsazené. Byl to výraz jejich úcty k vzácnému příteli a nejspíš také chtěli, aby Mistrova prázdná židle přímo symbolizovala jeho absenci“ (s. 74-75). Staropražští štamgasti ctívali své hostinské coby odborníky a poctivé živnostníky a oceňovali slušné, rozvážné a zodpovědné vystupování. Sympatičtí jim však bývali též tací, kterým nechyběla odvaha a značná kuráž. Oceňovaným se stal např. přední odborník hostinské profese v Praze jistý Karel Šindelář, který se vyznamenal na přelomu 19. století. Jako jeden z prvních se totiž statečně přihlásil k vyhlídkovému letu balónem, a to v dobách, kdy vzduchoplavectví nebylo zrovna bezpečné. Šindelář přitom střídal podniky po celé Praze, protože stále „... toužil zakládat něco nového“ (s. 211). Legendárním filantropem a mecenášem býval hostinský František Pěkný. Věhlasu došel proslulý Jakub Pinkas (zakladatel první plzeňské pivnice v Praze, původním povolání krejčí) či noblesní velkorestauratér velkoměstského střihu, populární Václav Petzold (Petzoldova velkorestaurace v Celetné). Srdečné osobní vztahy se vyvinuly mezi novináři a restauratérem Karlem Brejškou (Brejškův plzeňský hostinec ve Spálené č. 107), kterého žurnalisté i další hosté nazývali otcem. Nejlepší důkaz věrnosti svému oblíbenému krčmáři podali věrní štamgasti tehdy, když změnil své působiště a kmenoví hosté „táhli“ s ním. A to nezřídka i do lokálu značně vzdáleného od původního. Převzetí nového podniku bylo taktéž opakovaně inzerováno. A kde vlastně štamgasty býváme my? Svůj sklepní stůl máme vždy přichystaný U (bejvalejch) vyndanejch, stálé místo na šicím stroji zahříváme U sadu a ke stolečku (a též pod něj) pravidelně sedáváme v černohorském Království pánů Králů. A to včetně nezbytných rituálů i stejných tradičních objednávek. Pravidelnými (leč nikoli však kmenovými) hosty býváme též v dejvické Budvarce. Ale do opravdového štamgastenství až za hrob z idylických C. K. časů to má, bohužel, dosti daleko. I ke klubové britské tradici. Bohužel. V dřevních časech českého gulášového kapitalismu naše velká pivní družina bývala skoroštamgastenská v dejvickém Pod loubí a ještě předtím snad úplně štamgastenská v roztocké Maxmiliánce. Základen a strategických stanovišť bylo více, např. též U (starých) Pešků či na Malé Straně U hrocha. Nicméně v dobách, kdy Plzeň bývala ještě pitelná. A opomenout samozřejmě nemůžeme ani tradiční štamgastenství v malšické Rejdě. Leč pouze v části prázdnin. Haf.