Bertíkova Pivní Hlídka X.: Berounský Medvěd, žižkovský Krakonoš nebo karlínský Trautenberk (pardon Štěpán)?
Jsem welsh corgi pembroke Jch. Albert ze Sokolovce, pro laskavé čtenáře lišák Bertík. S páníkem Jezevcem mapujeme pivní revír Královského Žižkova a přilehlého okolí. Jubilejní desáté pokračování přináší pivní pel-mel od Berouna, přes žižkovský výčep trutnovského Krakonoše, až po karlínský Pivovarský klub.
Luxusním panťákem-elefant je to ze Žižkova až k berounskému výčepu pouze slabou hodinku. Dráhy jsou dráhy a vedle padlých romantiků a ekologů potěší také pivaře. Páník vzal konečně na milost tuto trasu, včetně zprofanovaného Karlova Týna, Třebání a Srbska. Potlačil vzpomínání na gymnaziální jeskyňářské pokusy, širáky, trampskou policii a kultovní hrátky na US Army se zabavováním mikováckých kudel v kanadách, pověstného vébáčka Huňáčka, Mořinu i namáhavé vynášení spadlého z lomu Velká Amerika. Cílem je berounský Medvěd.
Z berounského nádraží se vydáte vlevo a již po pár metrech (aniž přijdete do styku s místním obyvatelstvem) nutno sebrat odvahu zabočit do špinavého polorozpadlého sběrného dvora. Děsivá i lákavá industriální kulisa ukrývá jedinou opravenou budovu - nečekané sídlo Rodinného pivovaru Berounský Medvěd (http://www.berounskymedved.com) v místě dřívějšího cukrovaru. Na znaku s tradičním medvědem nese letopočet založení 1998. Roční výstav udává kolem 300 hl. Produkují zde klasickým způsobem se spodním kvašením, s použitím tradičních surovin se zachováním veškerých přídavných látek a živin. Varné kotle si majitelé Mayerovi postavili sami, hlavně z kovového odpadu a topí se pod nimi dřevem.
Ve stylovém šenku, malém venkovním posezení (s nevšedním výhledem na ruiny a šrot, včetně padlého Bojového Vozidla Pěchoty) či salónku šalanda lze ochutnat stálá pivka 11 % světlý ležák a 13 % tmavý speciál. Pod značkou Berounský Medvěd se občas vaří také polotmavé „nefiltrované kvasnicové pivo Berounský Medvěd speciál sváteční 14o“. Světlé je příjemně nakyslé, šťavnaté a dobře hasí žízeň. Tmavé není příliš sladké a zanechává příjemný velmi jemný kakaový ocas. Nicméně bývá podáváno až moc vychlazené, rozhodně níže než z pověstného sedmého schodu. Na polotmavý speciál jsme narazili pouze v PET lahvích (s vyčítalovou etiketou), takže nehodnotíme. Novodobí čundráci a cyklisté však nakupovali přímo zuřivě. Nabídka hotovek i minutek (cca po 15 hod.) je víceméně standardní, s několika specialitami. Jídla jsou přitom průměrná, avšak neurazí. Potěší milé ceny, včetně pivka. Páník v šencích zažil mnohé, ale šlehačkou k turecké vídni v mističce na tatarku byl příjemně fascinován. Vychovaní pejskové jsou tolerováni. Opakovaně trochu zmatená a poněkud dost váznoucí dětská obsluha dobrý dojem nepokazí. Zkuste třeba snídani, mají tady již od devíti.
Krakonoše opravdu není mimo oblast Krkonoš a Podkrkonoší (a leckde ani tam) lehké ochutnat. Pražákům jedinou možnost skýtá žižkovský podnik U radnice. Dříve s Budvarem, před časem s kompletním sortimentem Pivovaru Podkováň. Ten překvapoval někdy příjemně, jindy bohužel s dosti opačným znaménkem. Dnes je snad v rekonstrukci nebo vaří pro jiné ... Restaurace přešla na Pivovar Krakonoš z Trutnova (http://www.pivovar-krakonos.cz), založený 1582, s výstavem 99 303 hl. v roce 2006. Společnost Krakonoš provozuje pivovar od roku
S Krakonošovou restaurací U radnice na Havlíčkově nám. je to ale složitější. Musíme se smířit s obrazovkami, které neustále běží a navozují atmosféru spíše sport baru či multikina s výčepem. Jinak zde rušno ani příliš nebývá. Nabídka jídel je slušná, nicméně občas nemáme štěstí na kuchařku a potom nenabízejí nic. Podnik se specializuje na hotovky a jejich rozvoz. O prázdninách zavíral o víkendech, od září má snad být otevřeno pořád. Pivka bývají dobře ošetřovaná a je patrné, že p. šéf je fanda. Pomiňme zde tolerovatelnou hrůzu s čepováním piv do skla jiných značek, protože těch se tady vystřídá hodně. Ale je to obvykle s tajenkou.
Venkovní cedule i klasická tabule uvnitř se často rozcházejí a dámská obsluha bývala ochotná, ale u nabízených piv mnohdy neznala ani název, ani výrobce, o dalším nemluvě. Nová paní je ještě příjemnější, ale s pivem se teprve seznamuje. Můžeme pivka tipovat a hodnotit sami. Stále by na čepu měl být nějaký světlý Krakonoš a někdy i tmavý (netradiční 10). K tomu vždy přistupuje několik dalších. Narazit možno na svijanská, nově vábí ubrusy s Klášterem. Ale hlavní jsou ta méně obvyklá. Ochutnali jsme netradiční speciály Černé Hory (přespříliš exotické borůvkové a vanilkové 11), Starobrna (zelené - bylinkové), červeného Konrada 12, zázvorového zvíkovského Raráška, Primátora (třeba velmi silný tmavý speciál Double 24), Rebel Kvasnicový 13 (připomínající Svijanský Kvasničák) nebo světlý Březňák Ležák. Doporučit můžeme hlavně fajnovosti z Pivovaru Broumov, pod značkou Olivětínský Opat. Úžasný byl silně chmelený Bitter a gurmánský Opat Pepřový, zajímavý Opat Medový.
Pokud nemáte rádi překvapení, můžete vsadit na jistotu, kterou je karlínský Štěpán. Je pořád na čepu v Pivovarském klubu (Křižíkova 17o) naproti karlínskému divadlu. Otevřeno má od podzimu 2005. Ze Žižkova je to kousek, ale musíte překonat tradiční povýšenost nad Karlínem i četné nástrahy pěšího tunelu pod Vítkovem. Štěpán je český klasický ležák světlý, nefiltrované, nepasterizované pivo plzeňského typu, kulaté, příjemně chmelené. Kromě něj se na čepu střídá dalších pět značek našich producentů (od velkých, přes regionální až po mini-mini), občas i zahraničních (http://www.gastroinfo.cz/pivoklub). Po G, „Plzni“ či Krušovicích se však tady neptejte ani v legraci. Ujít si ovšem nenechejte třeba hradeckého Rambouska.
Cílem bylo vytvoření hospody, kde k jídlům netočí pouze jedno pivko, ale hned šest, jejichž nabídka se stále mění. Podnik je příjemný v horní (s pivní galérií) i dolní restauračně-klubové části, personál je piva znalý a profesionální. Kuchyně nezklame. Je tradiční česká. Specialitou je nabídka minimálně 200 druhů lahvových piv z našich i cizokrajných pivovarů, včetně lambiců a trappistů. Možné je členství v Klubu, s kartou opravňující ke slevám, ale především k účasti na pravidelných prezentacích. Naposledy 23. 9. s Nymburkem, ale třeba i dny polského či belgického piva nebo přehlídkou weisbierů bavorského Erdingeru. Pověstná je soutěž o 100 jarních (různých, letos jen českých) piv. Slušní pejskové možnost pobytu mají.
Pivovarský klub je samostatnou pobočkou centrály - Pivovarského domu, přesněji Restaurace a pivovaru Pivovarský dům (http://www.gastroinfo.cz/pivodum) na rohu Ječné a Lipové ul. Nedávné desáté výročí (otevřeno bylo 11. 4. 1998) oslavil p. šéf Aleš Dočkal jubilejní Křižíkovou 10. Roční výstav bývá okolo 1 000 hl. V objektu sídlí také Výzkumný ústav pivovarský a sladařský (http://www.beerresearch.cz) pořádající kurzy (senzoriky piva, správného výčepního či nově také pivního sommeliérství) pro profesionály i laické nadšence.
Ve vyhlášeném minipivovaru s restaurací naleznete krásný výčepní pult, část s varnou, salonek či šalandu a osm druhů piv vlastní produkce. Kromě světlého a tmavého klasického českého ležáku Štěpán narazíte na populární speciality. Na pivko pšeničné (svrchně kvašené), kávové (tmavý ležák s výraznou chutí kávy), višňové (granátové barvy a chmelově-višňové vlně), kopřivové (oblíbené, s příjemným jemně zeleným nádechem), banánové (se základem v bílém, pšeničném) nebo borůvkové (značně neobvyklé). Někdy se připravuje vanilkové (vánoční), eukalyptové atd., obvykle nechybí speciály měsíce (Original Stout, Bock, Märzen nebo silně chmelené opravdové unikáty typu Double IPA, až kolem 100 jednotek hořkosti). Zvláštností je pivní sekt Šamp a (h)různé pivní mixy, třeba s medovinou. Celodenní vydatná krmě je zaměřena na českou klasikou, na přípravu řady jídel - od předkrmů k dezertům - se využívá pivo. Karlín bývá méně rušnější, tady je dost plno a netradiční pivka si vychutnává taktéž mnoho slovansky hovořících turistů a především turistek. Můžete využít degustačních vzorků všech pivek, žirafy na
